Ve čtvrtek 22. června se uskutečnilo Smart café na téma Děti a rodiče pod digitálním tlakem. Pozvání přijaly dvě významné odbornice, a to Rachel Barr, vývojová psycholožka působící na Georgetown University ve Washingtonu a Tereza Valkounová, předsedkyně Asociace lesních mateřských škol v ČR.
Média i vědecká komunita dnes stále častěji hovoří o problémech, které může přinášet používání dotykových obrazovek u našich nejmenších. Protože tyto technologie se do rodin rozšířily poměrně nedávno, je výzkum dopadů na dětský vývoj stále ještě v plenkách. I proto jsme zaznamenali výrazný zájem o dané téma ze strany hostů a Smart café doslova praskalo ve švech.
Během úvodní přednášky doktorky Rachel Barr zazněla důležitá fakta, a to nejen pro rodiče malých dětí. V běžném dni se děje mnoho věcí, kterým nevěnujeme pozornost, a u kterých si nemusíme uvědomit, že mohou působit škodlivě na naše děti. Může to být například „jen“ zapnutá obrazovka, která tvoří kulisu celému dni a my věříme, že nikterak nepůsobí ani na nás, ani na naše děti. Opak je pravdou, právě tato kulisa může mít výrazné dopady na aktivitu našich dětí. Dle dostupných studií si děti při zapnuté obrazovce méně hrají a rodiče naopak méně hovoří. To se projevuje na změně přirozené interakce rodič – dítě. Navíc tato kulisa může vysílat mnoho informací, které jako rodič nemáme pod kontrolou, a pak se divíme, že se naše dítě bojí tmy a zlých skřetů a klademe si otázku, kde na to naše děti mohly přijít.
Rodič je pro své dítě vzorem, na tom se asi všichni shodneme. Jakým jsme ale vzorem? Nechceme, aby naše děti byly závislé na sociálních sítítch a hraní her, ale i my sami dle dostupných dat saháme po telefonu v průměru až 50x -60x za den. To vše dítě vidí a přirozeně jej láká, být jako maminka a tatínek, mít tedy vlastní telefon a moci si s ním hrát, tak jako rodiče. Doktorka Rachel Barr nehodnotila, zda je správné mít či nemít tablet či chytrý telefon a nabízet jej malým dětem. Zdůraznila však, že je důležité jaký obsah dětem nabízíme a jakým způsobem s technologií pracujeme. Dobrých výsledků dosáhneme tehdy, když budeme s dětmi společně s digitálním obsahem interagovat. Budeme jim vysvětlovat souvislost s reálným světem a mimoděk, tak podpoříme transfér informací a znalostí do běžného života dítětě. Dle výsledků dosavadních studíí Rachel Barr se totiž ukazuje, že děti se při práci s digitální technologií naučí méně, než když se učí skrze kontakt s reálných světem. Co je však překvapivé, k největšímu posunu v učení dochází právě v kombinaci digitální technologie a rodič, který se dítěti věnuje a pomáhá mu pochopit souvislosti. Při společné debatě, se hosté shodli, že je před námi dlouhá cesta, osvěta mezi rodiči a pedagogy je nepostradatelná.
Opakem fenoménu digitálních technologií může být koncept lesní pedagogiky, o kterém přednášela Tereza Valkounová z Asociace lesních mateřských školek. Ve své přednášce mluvila o odklonu dětí od trávení času v přírodě. Upozornila na výzkum českých dětí ve věku od 6 do 12 let, který dokládá, že děti tráví v průměru pouze 2 hodiny denně venku. Nabvíc venkem se zde myslí i ulice či hřiště u domu. Naopak děti odhadují, že průměrně tráví doma s digitální technologií asi 4 hodiny a 14 minut denně.
Tento výsledek dle doplnění Rachel Barr dohání pomalu, ale jistě také průměrná data z výzkumů americkcýh dětí. Není to dobrý výsledek, protože děti ztrácí kontakt s přírodou, sezení doma může vézt ke vzniku obezitě a dalším nemocem. A v neposlední řadě dochází k tomu, že děti se v dnešní době vůbec nesetkávají s rizikem, které právě přírodní prostředí přináší. To je dle Terezy Valkounové jeden z nejvýraznější problémů dnešního stylu života a výchovy malých dětí. Riziko dětem pomáhá trénovat vůli, dosahovat úspěchu, uvědomovat si vlastní smrtelnost, což jsou zkušenosti, které se jim v dospělosti budou nesmírně hodit.
Tím, že děti držíme na přehnaně bezpečných hřištích a nikdy si s nimi neopečeme buřty na reálném ohni je nepřipravujeme na nejistý život, který nás v budoucnosti možná čeká. Právě resilience, která se nejlépe rozvíjí, řízeným kontaktem s rizikem může být nejlepším předpokladem, jak v dospělosti uspět a být schopen se adaptovat na vše, co přijde.
Na závěr se obě řečnice shodly, že hlavním úkolem je vzdělávat pedagogy a rodiče. Šířit mezi ně jednoduchou informaci o možných pozitivních, ale i negativních vlivech digitálních technologií. Rodiče pojďme se svým dětem věnovat a nenechávejme je sedět zhroucené na gauči s tabletem v ruce, hrajme si s nimi a pomáhejme jim se učit skrze kontakt s digitálním i reálným světem!
Akce proběhla v rámci projektu Smart café, podpořeného grantem od Hlavního města Prahy.