Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, domlouvají se zástupci politických stran zvolených do Sněmovny na vzniku nové vlády. Na jakých prioritách se shodnou? A bude k nim patřit také zákon o posílení práv obcí při rozhodování o úložišti radioaktivního odpadu? Zejména pro obce z okolí lokalit, kde už minulé vlády hledaly úložiště radioaktivního odpadu, jsou to zásadní otázky. Zajímat by ale měly všechny. Ovlivní totiž nejen budoucnost dotčených regionů, ale také stav demokracie v celé naší zemi.
Zelený kruh se před volbami politických stran zeptal, zda podpoří zapojení obcí do všech fází rozhodování o umisťování hlubinného úložiště jaderného odpadu. Drtivá většina potvrdila, že ano. Další odpověď už tak povzbudivá nebyla. Že nezbytnou podmínkou pro umístění úložiště bude přímo souhlas dotčené obce, slíbily jen ODS, Piráti, Realisté, SPO, Svobodní, TOP 09 a Zelení. Spíše byly proti ČSSD, KSČM a STAN, zatímco ANO a KDU-ČSL a SPD se s odpovědí neobtěžovaly.
Ani politický závazek nemusí být směrodatný. Zákon, který by umožnil obcím zapojit se jako rovnoprávnější partner do hledání hlubinného úložiště, měl Sobotkův kabinet přímo ve svém programu. Za čtyři roky jej ale nedokázal schválit. Nedodržování dohodnutých pravidel zejména ze strany ministerstva průmyslu a obchodu, nekoncepční a neustále se měnící postup státu při hledání úložiště navíc vedl ke ztrátě důvěry ostatních partnerů a nakonec způsobil úplné selhání dialogu mezi státem na jedné a obcemi a místními lidmi na druhé straně.
Jenomže bez opětovného nastartování – tentokrát férového – dialogu není možné v procesu hledání úložiště pokračovat. Zkušenost řady evropských zemí ukázala, že silovým vrchnostenským přístupem to nepůjde. Projekt s tak zásadními dopady na tisíce generací dopředu nemůže stát prosadit násilím proti vůli desítek obcí a mnoha tisíců jejich obyvatel. Není to možné, chceme-li zůstat demokratickou zemí, kde mají lidé alespoň základní důvěru v představitele vlastního státu.
Zklamaným obcím ovšem pouhé zopakování léta ignorovaných závazků stačit nebude. Nový premiér i jeho vláda proto budou muset nabídnout jednoznačné záruky skutečného posílení práv obcí v podobě veta k umístění úložiště, které nebude jednoduše překonatelné pouhým rozhodnutím vlády. Ministr průmyslu musí příslušný zákon předložit v řádu několika měsíců. Na nic se přitom vymlouvat nemůže, ke kompromisní dohodě na jeho konkrétní podobě došlo už před pěti lety, návrh zpracovaný jeho úředníky na něj čeká v ministerské pracovně. Na schválení parlamentem by měl stačit rok. Od ledna 2019 tak mohou platit nová férová pravidla.
Můžeme ale tohle od vznikající vlády a nové sněmovny očekávat? Navzdory nejasným předvolebním vyjádřením se domnívám, že to možné je. Většina zvolených politiků slibovala změnu, srozumitelnější, otevřenější a odpovědnější vládnutí, větší naslouchání lidem. Případ schvalování zmíněného zákona a zahájení slušného dialogu o úložišti radioaktivního odpadu bude prvním kritickým testem, zda to mysleli vážně, nebo si z občanů dělali dobrý den. Měli bychom jim to hned od začátku všichni připomínat.