Je nad slunce jasné, odkud vítr fouká…

Je nad slunce jasné, odkud vítr fouká...

Jan Skalík, asociace neziskových organizací Zelený kruh

Za pondělní komentář Luboše Motla „Klimatický skandál, část druhá“ se sluší jeho autorovi poděkovat. Zájem o každý z údajných „klimatických skandálů“ posledních let totiž rychle opadl a jen málokdo si je troufá seřadit za sebe. Možná kvůli tomu, že se o nich záhy po jejich pompézním odhalení zpravidla zjistí, že se v lepším případě jedná o novinářský omyl, v horším pak o cílenou manipulaci a snahu o diskreditaci vědy. Nepředbíhejme ale a využijme nyní panem Motlem nastolenou šanci podrobněji se podívat na to, zda má takzvaná „Climategate“, „Amazongate“a další údajné aféry společného víc, než snahu navodit dojem souvislosti s aférou Watergate. Tedy pěkně po pořádku.

„Climategate je politický útok na vědce“ (Americká akademie věd)

V pátek 20. listopadu 2009 zbývaly dva týdny do Kodaňského summitu, jenž měl ambici dosáhnout dohody, která by světové hospodářství odklonila od dlouhodobě neudržitelného, a zároveň pro někoho tak výnosného drancování přírody. A právě v ten den se internetem rozletěly ukradené emaily několika britských klimatologů. Jakápak to náhoda! Klimaskeptici kauzu postavili především na tom, že klimatolog Phil Jones v jednom z emailů píše svému kolegovi o použití „Mikeova triku z Nature“. Slovo „trik“ zde ale neodkazuje k žádnému podvodu, ale ke standardní statistické operaci, kdy se pro vzájemné porovnání do grafu proloží křivky naměřených dat a výpočtů modelu.

Komise britského Parlamentu pro vědu a technologii, americká Environmental Protection Agency a další čtyři komise nezávisle na sobě zjistily, že ukradené materiály manipulaci s daty rozhodně neprokazují a už vůbec nezpochybňují fakt, že změna klimatu sílí a je ovlivňovaná člověkem. Americká akademie věd kauzu „Climategate“ považuje za politický útok na vědce, a zvláště pak na klimatology. Více jak 1 700 britských vědců se ve svém prohlášení 9. prosince v Timesech svých kolegů i klimatologických poznatků zastalo. Na projasnění zmatků kolem kauzy už ale bylo pozdě, a tak „Climategate“ přispěla ke krachu kodaňských jednání. Qui bono? Cena toho není malá. Historik vědy Spencer R. Weart upozorňuje na fakt, že v tomto případě v dějinách vůbec poprvé malá skupina lidí obvinila celou vědeckou komunitu z úmyslného podvodu a zneužití vědy. Inu, smutné prvenství.

Amazongate: „Omlouváme se za to.“ (Sunday Times)

V lednu 2010 se dojednávala podoba „klimatického fondu“, prostřednictvím nějž má být rozvojovým zemím nesoucím největší zátěž změny klimatu umožněné se s jejími dopady vyrovnat. Dne 31. ledna 2010 byl v Sunday Times uveřejněný článek, který vytýkal zprávě klimatologů z roku 2007 zaujatost. Píše se v ní totiž, že až 40 % tropického amazonského pralesa může být výrazně ohrožených změnami ve srážkách. Autor článku přitom přišel s tezí, že tato informace je nepodložená, protože se neobjevuje v žádné odborné literatuře, ale pouze v materiálech neziskové organizace WWF. Pro podporu svého tvrzení se přitom zaštítil odborníkem na ekologii tropických pralesů, doktorem Lewisem.

A výsledek? 20. června téhož roku vyšla na stránkách Sunday Times rozsáhlá omluva, v níž se uvádí, že ačkoliv zpráva IPCC cituje analýzu, kterou si nechala zpracovat WWF, zmiňovaných 40 % se objevuje i v recenzované odborné literatuře publikované renovovaným pracovištěm Amazon Environmental Research Institute. Deník se zároveň omluvil i doktoru Lewisovi za to, že jeho výpověď překroutil. Prostě novinářská kachna.

Glaciergate, Africagate, Disastergate, Terigate... celkem jedna chyba na třech tisících stranách

V lednu 2010 se rozehrála ještě jedna údajná kauza. Studie třech glaciologů nesprávně uvedla, že až čtyři pětiny ledu v Himalájích mohou roztát do roku 2035. Chyba se otiskla do jedné věty a jednoho čísla na straně 493 reportu, jenž má na tři tisíce stran. Je dobře, že byla tato nepřesnost odhalená – na jejím základě byla totiž nezávisle přezkoumaná celá zpráva IPCC. A bylo potvrzené, že její závěry platí. Chybu vůbec neudělali klimatologové, netýkala se fyzikální podstaty klimatické změny a informace se navíc ani nedostala do závěrečného shrnutí pro politiky.

Při podrobnějším pohledu se odhaluje podobně vratká základna i následujících kauz: informace o ohrožení budoucího zemědělského výnosu v Africe je založená na četných studiích a ne jen na domněnkách. Takzvaná „Disastergate“ je založená výhradně na tom, že jeden z článků, který se týká ocenění škod způsobených tornády, nebere v potaz inflaci. To změnu klimatu vskutku nevyvrací. Stejně tak ji nezpochybňují ani praktiky společnosti Teri, ať už jsou jakékoliv.

Nedávné obvinění napadá klimatický panel z toho, že do své zprávy zahrnul propočty Německé agentury pro kosmický výzkum. Tuto zprávu využívá i Greenpeace. Je na tom snad něco špatně? Na recenzování reportu se ve čtyřech kolech, z nichž každé trvalo aspoň šest týdnů, účastnilo 120 expertů. Příprava reportu, který srovnává 164 rozdílných scénářů, trvala více jak dva a půl roku, a to i proto, aby se zajistila jeho transparentnost. Fakt, že klimatický panel po zvážení zahrnul do svého shrnutí výzkum využitýorganizací Greenpeace, svědčí o jeho dobré úrovni. Ne o konspiraci ani o snaze podepřít předem dané závěry.